Dneska jsem musela jet nutně nakupovat – vzhledem k v archivu nepřítomným článkům z minulých dob asi nevíte jak NENÁVIDÍM nakupovaní, tak už to víte teďka. Zítra odjíždím s otcem a bráchou na hory, někde jsem zasela sluneční brýle, tak jsem si je musela jet koupit. A úlovek No.2 bylo tričko. K novému roku jsem si přála, abych letos v létě vyšla v barevném. Poslední dobou se mi začíná čím dál více líbit styl pop art, tudíž Andy Warhol a spol. Tak trochu jsem se mu přiblížila taškou s kazetkama, ale strašně dlouho jsem chtěla tričko s obličejema a dneska jsem si ho ukořistila <3. Mohl tak vzniknout můj první model do lookbooku, kterým se samozřejmě nemůžu srovnávat s kýmkoliv tam, jenže pro mě samotnou je to úplně změna obrovská, neb ještě před půlrokem by tam byl úplně černý model.

Zítra odjíždím na hory a vrátím se nejspíš až v neděli. Ten další týden mě toho hodně čeká – ve čtvrtek přijede J. a spolu půjdeme na koncert 30 Seconds To Mars, budeme slavit jeho svátek a navštívíme birthday party mého spolužáka v hudebním stylu 80/90. let. Nějak jsem neměla náladu na ten humbuk na plurku a smazala jsem minulé video. Dokud nebudu vlastnit profesionální studio, nemá cenu sem něco dávat, protože se nezavděčím nikomu a jen z toho vyplyne hora keců. To jen tak :).

(Už podruhé se v nadpisu článku zmiňuji o melounovi. Jedná se o hokejistu Meloneho, který se mi vryl minulý rok do paměti spolu s hláškami komentátorů „Meloun za bránou“, „Meloun si je nejistý“ apod. Jakou jsem měla radost když hrál na letošních zimních olimpijských hrách!)

Za ani ne měsíc jede moje škola na hudební soutěž. Minulý rok jsem jela soutěžit jen s cellem, ale letos nastoupili talentovaní prváci (a především kluci co umí zpívat), takže jsem se hned jednoho skříženého s klavíristou ukořistila a asi před dvěma týdny jsme složili konkurz na popový/muzikálový duet se kterým budeme letos soutěžit.

Dneska jsme měli na zkoušce foťák, tak pokud vám náš zpěv neurve nějak uši, tak máme aspoň závěr Broken strings od Morissona a Furtado u který se zatím snažíme hlavně o ten dvojhlas, takže slova občas uletí a anglicky neumíme a tak prostě :DD. Kdyby se někomu něco nelíbilo, tak jsme oba dva 100% instrumentalisti a zpíváme jen pro radost :)

A jsem zrovna po obědě tak mám nafouklý břicho a šikmý ruce. Tak zavřete oči, ekšn začíná!

Návrat ke starým dobrým designům – „budiž černo„. Několik týdnů jsem hledala nějaký s širokým místem pro články (a vlastní se mi široké nelíbily), takže sice free theme, které má ještě x lidí, ale nikdo z nich nemá k černý takovej vztah jako já, takže se beru za nejvhodnějšího uživatele.

Kdybych měla rychle proběhnout novinky v čase od posledního postu, prospěla jsem ve všech dodatečných zkouškách ve škole (Bio, Fy, Nj), přičemž úplně nečekaně dopadla nejlíp fyzika, který rozumím nejmíň. Nějak si to přeberte. Navštívila jsem moji oblíbenou nemocnici Motol, J. kvůli mně nemůže týden pít alkohol (..) a na konci března jedu na soutěž s cellem a povedl se i konkurz z jedním nadaným školním chlapcem na populární/muzikálová dueta. Na to se těším 100x víc než na cello. Asi protože radši budu soutěžit podpořená dalším člověkem než sama sólově. Asi se ze mě stává týmovej hráč.

Teď malý fotoblog:

Víte, že většina lidí když zjistí že mám psa, na mě tipují chundelatý bílý koště?… Proč to dělají?

Včera na Plurku proběhla diskuze kdo je spokojený s tím kde žije. Tak jsem svoje fotoalbum obohatila o jednu rozmazanou fotku z mého města. Enjoy it.

K téhle fotce mám obrovskej citovej vztah, protože už dlouho nebude reálná. Jsou to naše tři cellátorky a ta první s vytaženým bodcem (moje první cello) se bude prodávat.. Pro vás asi jen kus dřeva no (:

Možná to co mám nejradši.