K blížícím zkouškám z biologie patří kromě většího dávkování kávy do hrnku (asi o dvě až tři lžičky) i rádoby větší intenzita učení. Ráda požívám slovo rádoby, je takové mazlivé, ale pro tentokrát se vážně intenzita zvýšila (musela). O Vánocích dostala mutti balón na cvičení, který ale ve 3/4 manuálu představuje cviky pro těhotné. Takže se na něj zatím dívá dost nedůvěřivě, čímž aspoň zůstává místo pro zadnici mně. Báječně se mi na něm učí.
Vzhledem k tomu, že za celý svůj dosavadní život se ve mě světlé období spojené s výtvarným uměním objevilo někdy kolem druhé třídy základní školy a pak asi pro vždy zhaslo, nikdy by nikdo neviděl jak to dopadá když kreslím. Bohudík :D. Při pročítání bižule jsem ale našla tři obrázky nějakých mrch, které se mi ale podle mého mínění (na to jak hrůzně dopadá když mám nakreslit postavu) povedly. Takže.
Včera jsem se vrátila od doktorky s receptem na nějaké šumivé tablety, které by mě měly přes zimu udržet dál od nemocí. Vzniklý drink chutná tak nějak nijak, ale napoprvé se mi do toho moc nechtělo. (To na povrchu tam zůstává i když v tom kvrdláte lžičkou jak zjednaní.)
Přesto, že nemám na filmy skoro vůbec čas, když byl domů přitáhnut tenhle, musela jsem si ho hned pustit. Viděla jsem ho ve škole asi před čtyřmi lety a přišel mi dokonalý. Život je krásný je o tom, že číšník Guido je po pěti letech manželství kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora, ale protože je jeho syn ještě malý, tvrdí mu, že je to všechno jen hra přichystaná k jeho narozeninám a na konci té hry dostane dárek. Na CSFD se mi k tomu ze všeho nejvíc líbil popisek „To se musí vidět, jinak nepochopíte. FILM u kterého pláčou i muži.“ Tak kdyby se na to někdo podíval, můžete pak napsat jak se vám to líbilo :).
Nakonec jsem si minulý týden ve škole musela vyfotit moje dva nejoblíbenější obrazy a sošku. Je to totiž asi úplně to jediný co mám na naší škole ráda :).
